narození : Praha 1978
studium : 1999 - 2006 AVU - prof. J.Sopko
výstavy společné : 2007 - Veletržní palác - Praha - AVU 18
2006 - Alšova jihočeská galerie - České Budějovice -Mal.škola J.Sopka
- Veletržní palác -Praha - Diplomanti AVU
- Městské muzeum v Poličce - Umělecký salón
2005 - galerie Jána Šmoka - Jihlava - Studenti AVU
2004 - XXL Louny - Studenti prof. Sopka
2005 - galerie Jána Šmoka - Jihlava - Studenti AVU
samostatné : 2012 - Cafe Decada - V pasti slasti
2019 - Randl Partners - Zlaté časy
2019 - Café Záhorský ...trochu divný
2019 - Café Jericho - Sladkokyselá omáčka
Jsem intuitivní typ malíře, který o svých obrazech nemluví rád. Obraz má vlastní jazyk a já plně věřím jeho výrazovým schopnostem. Slova jakoby mu ubírala na intimitě a okrádala ho o jeho kouzlo a tajemství.
Obrazy nestavím na iluzi perspektivy, reaility. Vnímám ho jako svobodný prostor, bez pravidel. Mé kompozice jsou stále triviálnější, usilují o maximální jednoduchost, sdílím Teigeho obdiv ke kompozici japonské vlajky. Portrétované objekty se sebevědomě, rozpínají přes formát plátna. Zobrazované náměty bývají ty nejvšednější věci, které nás denně obklopují. Nevyprávějí ani tak příběh sami o sobě jako příběh o člověku. Předimenzované, na svém novém místě, získávají novou roli. Stavím před diváka objekty ve své mlčenlivosti a stabilitě a přivádím ho ke srovnání s jeho vlastní křehkostí. Zároveň je v obrazech téměř všudypřítomný prvek nadsázky.
Často objekty kumuluji, přitahují mě skrumáže věcí, sbírky, lidské hromadění.
Obraz vnímám jako prostor ke hledání harmonie. Setkání s krásou považuji za duchovní zážitek,
Ústředním tématem mých obrazů je barva, hledání barevnách harmonií. Soustředím se na průzkum možností malířského jazyka.
Obraz je pro mě prostor ke hledání harmonie. Setkání s krásou považuji za duchovní zážitek,
Ústředním tématem mých obrazů je barva, hledání barevnách harmonií. Soustředím se na průzkum možností malířského jazyka.
Obrazy jsou nositelé energie, ta není fotografiemi zprostředkovatelná.
„Témata Tereziných obrazů jsou nekomplikovaná, spíše banální a v tom, vedle velkorysého robustního malířského rukopisu je paradoxně největší síla malířčina projevu. Prostřednictvím zachycení běžných všedností ohledává své vlastní já – to výtvarné i to osobní. Pozornému a citIivému diváku jistě neunikne vedle vyzrálého malířského projevu decentně i s gustem namíchaná ironie s nadsázkou, jemný sarkasmus a skrytý humor."
Alena Laufrová ak. mal.